Koncert pro housle a orchestr/Concerto for Violin and Orchestra
Skladatel/Composer: Haštal Hapka
Dirigent/Conductor: Marko Ivanović
Orchestr/Orchestra: Prague Philharmonia
Sál Bohuslava Martinů 22. května 2025
Adagio – 0:00
Ma – 8:35
Non – 13:00
Troppo – 17:40
Slovo o skladbě:
Jako zastánce kočičích hlav, milovník dabingu a zarytý odpůrce autonavigace mám i v hudbě někdy až směšně konzervativní preference. Možnost napsat tak náhodně tradicí ukotvený formát, jakým je kon-cert pro sólový nástroj a symfonický orchestr, mě proto celé studium opakovaně přitahuje.
Na počátku stála forma – klenbou spojené čtyři věty, jejichž malomocné názvy jsou svědky časů, kdy pojmenování děl integrovaně odkazovala k jejich tempu, metru i charakteru. Rozeznatelnosti jednotli-vých vět pomáhá i jejich rozdílná orchestrace: Adagio je kročné, rozvážné, převážně smyčcové; Ma je skočné a dechové, je pro mě sekyrou trčící z flašinetu; Non je nehybné, oproštěné od sekčních nástrojů a Troppo je exaltované všeorchestrální finále, v jehož průběhu přepadávám přes několik hran, na nichž tak rád v kompozici balancuji. Výrazným pojícím prvkem je pak jakýsi „refrén“; kus hudby, který v ob-měnách zazní s úderem gongu v závěru každé z vět.
Skladba tak nějak završuje jisté období mého skladatelského vývoje – mou oblibu v rozlaďovaných hus-tých plochách, nad nimiž se klenou elementární melodie, v určité pokřivené folklornosti i v častosti du-rově kvintakordových katarzí.
Přímé mimohudební inspirace (ve smyslu programnosti) nemám a ani mít nepotřebuji, přesto ve mně výsledek vyvolává spoustu vjemů, často spojených se vzpomínkou zdánlivě naprosto pozbývající význa-mu. Osamělá jízda na řetízkovém kolotoči v asfalt rozpatlávajícím vedru ve Voticích, vůně nahnilých jablek ve sklepě třicátoletní vily na Smíchově, náctiletá návštěva KFC před oslavou kohosi, koho ne-znám, i zvláštní úkaz, že vždycky, když nám někdo umře, druhý den je hrozně hezky a všechen zvuk se děje až asi 20 kroků od nás.
Koncert je věnovaný památce Petera Zelienky.